Jindřich Veniger (1938)
Dnes se podíváme na jednoho ze zakladatelů a hlavních tahounů Tatry – Jindru Venigera.
Před založením Tatry hrál Jindra v Motorletu. Vždy hrál na rváčku. Hodně běhal a skládal. Díky své bojovnosti byl neustále někde pobitý – hlavně na obličeji – proto se mu říkalo „Očko“.
Jak mnozí ví, myšlenka založení vlastního oddílu vznikla na vojně v Dukle. Mezitím, kdy jeho spoluhráči byli na vojně, Jindra začal aktivně hledat klub, který by nový ragbyový tým vzal pod svá křídla. Neúspěšně obcházel například Slavoj Praha, Viktorii Žižkov nebo Rudou Hvězdu Praha. Všichni se báli, že by jim ragbisti zničili hřiště. Po návratu Jardy Nedomy obcházeli jednání společně. Ještě je čekala spousta neúspěšných schůzek, až nakonec uspěli na Tatře, kde se Jindra ihned ujal organizace.
Vždycky se staral o kolektiv. Ať už se jednalo o organizaci náborů ve školách, brigády, čundry, vody nebo zahraniční zájezdy. Staral se nejen o hřiště, ale i o dresy a kopačky, které sháněl a opravoval. Dříve stálo velké úsilí získat pro tým i pytel ohraných kopaček po fotbalistech.
Jindra hrál ragby do 30 let, ale mnozí si ho pamatují hlavně jako trenéra. Postupně trénoval všechny kategorie. Mezi lety 1985 a 1988 trénoval áčko. Kromě toho se angažoval v ČSTV, kde byl v ragbyové unii členem trenérské rady. Jeho synové Dan a Tomáš hráli za A tým.
Dan Veniger: „Obdivuji ho, jak to všechno zvládal. To, co on prožil, by dalo na dva životy. Je skvělé, jaký vztah k němu mají teď už staří chlapi, které trénoval, když byli malí. Nikdy neslevil ze svých přesvědčení a tím si proti sobě postavil i řadu svých vlastních známých. Nebyl komunista a nenávidí násilí. Vedl oddíl TJ Šenlán ve Strážném v Krkonoších. Byl vedoucím na dětských táborech a při zaměstnání vystudoval FTVS. Není jen ragbista, ale i zahrádkář, chovatel, pěstitel a muzikant.“
Tomáš Veniger: „Táta vždy říkal, že ragby to není jen sport, ale především životní styl a to platilo dříve a myslím, že to platí v našem sportu i dnes. Tvrdost, neústupnost, vytrvalost, ale vždycky fair play, to jsou vlastnosti, které jsou pro ragby, ale i pro tátu tak charakteristické. Jsem hrdý na to co dokázal s partou přátel na Tatře vybudovat navzdory všem těžkostem, které by mnohé jiné možná odradily. Tatře věnoval celý svůj život, celé své srdce a na ragby se vždy velmi rád vrací.“
Roman Kladiva: „Jindra nás zoceloval. Jako dorostence nás brával na hory do Strážného, kde nás autobus vysadil a my jsme museli s věcmi a lyžemi šlapat do kopce asi 2 kilometry. Samozřejmě nás tam pak honil po všech kopcích. Staral se o nás. Když jsem si v tělocvičně udělal něco s kotníkem, dotáhl mě domů na zádech. Nebo nám kontroloval nehty, zda je máme čisté a ostříhané. Jednak tvrdil, abychom se při ragby nepoškrábali, ale taky hlavně kvůli etiketě. On po nás dost vyžadoval, abychom žili kulturně. Párkrát nás vzal do divadla. Na hřišti jsme dokonce jednou pořádali ples baronů ve společenských oděvech a s holkami. Jindra je zkrátka skaut a fér chlap.“
