Historie
Začalo to na vojně v Dukle Bratislava. Snili jsme o tom, že až se vrátíme z vojny, založíme nový ragbyový oddíl. Ragby v Bratislavě bylo velice populární, nejen výběrem hráčů, ale i díky článkům v novinách, které psal Jaroslav Nedoma. Jádrem nového oddílu byli hráči z pražského Motorletu: Nedoma, Poslušný, Veniger, Tůma, Racek a z TJ Praga Bothe, Rubáš. Při zájezdu Motorletu k ligovému utkání s Duklou jsme spali v kasárnách a já na kavalci Jardy Nedomy. Pověřil mě úkolem, abych po návratu do Prahy obcházel tělovýchovné jednoty, které by vzaly nový oddíl pod svá křídla. Zašel jsem za tehdejšími legendami fotbalu Tondou Bradáčem, Pepou Crhou na Viktorii Žižkov, pak na Lokomotivu Holešovice. Ale ani v jiných jednotách neměli zájem. Až teprve po návratu kluků z Dukly jsme s Jardou Nedomou uspěli na Tatře Smíchov. Výbor nám dal ovšem podmínku: Když budete za Tatru nacvičovat skladbu s medicinbaly na spartakiádu, tak vás bereme.
To byl teprve začátek. Bylo nutné uskutečnit přestupy hráčů z pražských oddílů. Z Motorletu – Nedoma, Tůma, Poslušný, Haitman, Veniger, Koutský. Z Pragy Bothe, Rubáš, Panenka, Kysilka, Pelnář a ze Slavie Pekárek, Poupě, Švarc. Z Bratislavy se vrátil z vojny také všestranný sportovec a novopečený ragbista Slávek Petras. Sháněli jsem hřiště k tréninkům a zápasům a bylo nutné vytvořit potřebnou agendu oddílu. Této role se ujal kamarád Tondy Kratochvíla ze Sparty – Pavel Školník. Ačkoli nikdy ragby předtím nehrál, stal se obětavým činovníkem našeho oddílu, ale i svazu ragby, STK a komise rozhodčích. Ze Sparty k nám přestoupili dva bratři Kratochvílové Franta a Martin a jejich otec se stal naším prvním předsedou, funkcionářem byl i otec Oty Botheho.
Jaroslav Nedoma, Jindřich Veniger, Pavel Školník
Ostatní funkce jsme museli začít dělat sami. Trenérem mužů byl Nedoma, mládeže Poslušný, pokladníkem Mirek Koutský. Kopačky po fotbalistech Tatry, míče darované od ostatních oddílů, dresy, to vše bylo podmínkou fungování oddílu. Neocenitelnou práci při rozjezdu oddílu vykonal pan Antonín Kratochvíl, který nás zastupoval jak na svazu rugby, tak v jednotě Tatry. Trénovali jsme na Císařské louce i na fotbalové škváře a nejvíce nám pomohla Slavia, kde jsme měli pronajatou šatnu, mohli trénovat a hrát utkání. Přestěhovali jsme se pak do Nebušic a jak už to bývá, tvrdé podmínky i vzdálenost hřiště od Prahy vytvořily ještě lepší partu a dobrý tým. Díky tomu jsme se v podmínkách těžko srovnatelných s dneškem dostali do ligy. Svými schopnostmi a výkony na hřišti nás převyšoval Slávek Petras, který se jako první Tatrovák dostal do reprezentace. V roce 1972 se stal se zázrak. Získali jsme od Státního statku Praha pozemek k výstavbě hřiště. Bylo to podmíněno obětavou prací Jardy Nedomy ve výboru jednoty Tatry Smíchov. V akci „Z“ obvodu Prahy 5 jsme v době 5 měsíců od vydání stavebního povolení odpracovali 14 000 hodin a opravdový ragbyový stadionek v Praze byl na světě. Výstavbu hřiště řídil tehdejší hráč oddílu Ing. Václav Fišer.
Mužstvo mužů vedl zasloužilý trenér Alfa Zeda a pod jeho vedením se náš tým dral zápas od zápasu mezi nejlepší. Podmínkou mužstva mužů v soutěži bylo vytvoření mužstev mládeže. Mezi odchovance patří i ti, kteří začínali s námi na Slavii či v Nebušicích. Teprve v Košířích jsme však mohli organizovat nábory ve školách. Práci s mládeží odvádělo mnoho trenérů, mezi jinými Poslušný, Glas, Laštovka, Veniger, Koutský a mnozí z jejich bývalých svěřenců pokračují v jejich práci. O úspěšnou éru mužů se přičinil trenér Ing. Vladimír Vondráček, Csc. Za sedm let pod jeho vedením vyhrála Tatra třikrát Československý pohár, čtyřikrát jsme se umístili v lize na druhém místě. V roce 1984 byl náš oddíl oceněn Prahou 5 za práci s mládeží. K hráčským zkušenostem přispělo i srovnání s oddíly rugby při zájezdech po Evropě, zejména do Francie, Německa, Anglie či Itálie. V sezoně 1994/95 získala Tatra první titul mistra republiky mužů, druhý v sezóně 1996/97. Trenérsky vedli v těchto letech mužstvo Jiří Olič a Suvad Kapetonovič. Po několika nevydařených finálových bojích získalo mužstvo titul v sezóně 2002/03 pod vedením Josefa Fatky a Michala Choce a v sezóně 2006/2007 pod vedením Suvada Kapetanoviče a dále v 2008/2009 s dvojicí trenérů Vacek, Oswald. V letošním finálovém utkání s Pragou získala titul Tatra po nejlepším kolektivním výkonu svých odchovanců. Končím se vzpomínkami svým heslem: „Rugby není jen sport, ale životní styl“ a mottem Pavla Školníka: „Všeho do času, Tatra na věky.“
První tituly přišly před koncem tisíciletí. Po letech sportovní porevoluční stagnace přichází v sezóně 1994/1995 první titul Mistra republiky mužů v historii našeho klubu. Druhý titul následuje v sezóně 1996/1997. Trenérsky vedli v těchto letech mužstvo Jiří Olič a Suvad Kapetanovič. Po několika nevydařených finálových bojích získalo naše mužstvo mužů opět titul v sezóně 2002/2003 pod vedením Josefa Fatky a Michala Choce a další v sezóně 2006/2007, kdy mužstvo opět vedl Suvad Kapetanovič. Následovaly tituly v letech 2008 a 2009 pod vedením hrající trenérské dvojice Filip Vacek a Jan Oswald a titul v roce 2013 pod vedením Jana Oswalda a Josefa Fatky. V současné době je mužstvo mužů stále na výborné sportovní úrovni a bojuje o ty nejvyšší příčky.
Sedmičkové ragby tzn. ragby hrané týmem o 7 hráčích formou turnajů, které je dynamické a divácky velmi atraktivní, rozšířilo rodinu olympijských sportů. Hlasování členů Mezinárodního olympijského výboru v Kodani posvětilo zařazení tohoto sportu do programu letních her od roku 2016, kdy bude hostitelským městem Rio de Janeiro.
A není jen pouhou náhodou, že Mistr republiky rugby 7‘ 2007, 2008, 2009 je RC Tatra Smíchov. V roce 2010 se Tatra dostala až do finále a uzavřela celkovou bilanci první stříbrnou medailí. „Sedmičkový formát je skvělý pro televize a sponzory. A hráči a fanoušci ho milují,“ argumentoval Mike Miller, generální sekretář IRB.
Jindřich Veniger