Ocenění pro Karla Ševčíka „Díky, trenére!“
V průběhu tohoto roku byl můj přítel a rugbyová ikona Karel Ševčík nominován hráči, které trénoval (…a že jich bylo J) do projektu „Díky, trenére!“. Tento projekt si vzal za úkol veřejně poděkovat za nedoceněnou činnost trenérů mládeže v celé České republice. Soutěž proběhla tříkolově. Do prvního kola mohl kdokoliv nominovat svého zástupce ( letos se jich sešlo více než 1 500). Ve druhém kole museli všichni nominovaní písemně odpovědět na řadu otázek a porota vybrala ty nejlepší dle sofistikovaného klíče.
Karlovi odpovědi porotu přesvědčili natolik, že postoupil mezi 30 nejlepších. Během setkání s realizačním týmem pořadatelů, při příležitosti pořádání rugbyové akademie v Olomouci, bylo s Karlem natočeno motivační video. Jeho osobnost, práce s mládeží a propagace rugby ho katapultovala mezi TOP 10!!!
V sobotu 14. října proběhlo velké finále, kde Karel prezentoval rugby v konkurenci ostatních finalistů. Stejně jako ostatní soutěžící měl Karel k dispozici osm minut a skupinu dobrovolníků z hráčů U12 a U14 (těm patří velké poděkování a uznání za to jak podpořili Karla a prezentovali rugbyové hodnoty).
Karlovi bohužel chyběl pouhopouhý jediný bod, aby se dostal mezi čtveřici finalistů. Na rozdíl od Karla měli ostatní finalisté obrovskou podporu od příznivců svých mateřských klubů. Ti během vystoupení bouřlivě fandili svým vzorům, což mělo, jak se ukázalo zásadní vliv na závěrečný verdikt odborné poroty. Škoda…
Na stejném místě probíhalo současně semifinálové utkání Poháru ČSRU mezi Spartou Praha a Tatrou Smíchov. Hráči a fanoušci z obou týmů chodili spontánně v průběhu soutěže Karlovi gratulovat a děkovali mu za jeho celoživotní úsilí a čas, který jim a rugby věnoval. Asi nejvíce emotivní bylo upřímné poděkování od Jirky Pantůčka, kterého jako pětiletého kluka přivedl k ragby ve svém rodném Vyškově a nyní Jirka patří k oporám národního týmu mužů.
Dle mého názoru tato spontánní ocenění od sympatizantů jsou více než vítězství v jakékoli soutěži. Ze srdce Karlovi gratuluji…a zároveň upřímně závidím.
Karel svojí letošní účastí v projektu „Díky, trenére!“ přijal velkou výzvu, která je současně pro nás všechny trenéry velkou motivací do příštího roku. Takže dámy a pánové, příští rok je to jen na nás J. Pojďme všem ukázat, že rugbyoví trenéři dělají svojí práci skvěle a že se dokážeme poměřit i s ostatními kolegy.
Karle díky, že jsem dostal tvoji důvěru jako asistent a mohl tak být nablízku tvého úspěchu.
Zůstaň takový jaký jsi a jakého tě máme rádi. Nepřestávej předávat svojí pozitivní energii a nadšení…všichni to potřebujeme.
Rugby zdar.
Karel Berounský, trenér U14
