Zdeněk Rubáš (1937-2014)
Zdeněk Rubáš byl hodný kluk, ale taky trochu rváč ze Žižkova. Ragby bylo místo, kde mohl tyto své přednosti snadno zužitkovat. Byl jedním z prvních členů Tatry a stejně, jako pro jeho kamarády, ragby pro něj bylo vším.
Předtím, než v Dukle Bratislava s partou postavili základní stavební kameny Tatry, hrál za Pragovku. Hrával na rváčku a na mlýnové spojce. Byl všestranný hráč, aktivně hrál do 35 let. Pak se dlouhou dobu, stejně tak jako dnes jeho syn Tonda, v pozadí dění staral o chod klubu. Tonda i jeho syn Max aktivně hráli za Tatru. Zajímavé je, že oba, stejně jako Zdeněk, hráli na postu mlýnové spojky.
Jindřich Veniger: „Zdeněk byl rváč, nenechal si nic líbit. V tom mi byl sympatickej. My jsme spolu vycházeli, protože byl tvrdej, ačkoliv vzhledově nevypadal jako raubíř nebo dělňas, byl to foxteriér. Já hrál rváčka, on mlýnovku, museli jsme si rozumět a stát za sebou.“
Antonín Rubáš: „Táta byl úplně jinej hráč, než jsem já. Byl agilní a rvavej. Jeho spoluhráči to o něm vždycky říkali. Rádi vzpomínali hlavně na zápasy s Říčany, to byly tehdy největší rivalové. Táta tam měl nějakého protivníka, se kterým se pokaždé popral. Z vyprávění vím, že i na svatbu šel s monoklem. Táta sám o ragby nikdy moc nemluvil, byl s ním ale vždy stoprocentně vnitřně spjatej, formovalo ho a to se promítlo i do jeho pozdějšího života.“
